cover-foto_1000x500_rozhovor-kucharu_2_1
05.Prosinec
2016

10 otázek na tělo pro čtyři špičkové kuchaře

Sapík, Fichtner, Křížek, Raditsch… Jsou vám ta jména povědomá? Pak je to znamení, že máte hodně vytříbený jazýček. Vybrali jsme čtyři šéfkuchaře z oblíbených restaurací a položili jim pár záludných otázek. Mrkněte, kde nejraději obědvají, co by si dali jako poslední jídlo v životě nebo jestli vaří lepší svíčkovou než jejich maminky.

Co se vám první vybaví, když se řekne „jídlo“?

Jaroslav Sapík: Mé chuťové buňky se dají do pohotovosti, vidím krásně upravený talíř s jídlem…

Marek Fichtner: Radost, požitek.

Zdeněk Křížek: Božská věc, kterou si může dopřát relativně každý z nás na celém světě.

Jaký byl první pokrm, který jste kdy pro někoho uvařil?

Jaroslav Sapík: Bramboračku pro rodiče.

Marek Fichtner: To už je tak strašně dávno, že si to ani nepamatuji. Jistě vím, že to bylo pro moje rodiče a ještě předtím, než jsem se začal učit na kuchaře. Mohlo mi být deset, dvanáct.

Zdeněk Křížek: První pokrm, který jsem v životě uvařil, byl kotlíkový guláš na táboře. A musím uznat, že to byl krásný pocit, vidět spokojené kamarády, jak jim chutná.

Marek Raditsch: Míchaná vajíčka pro rodiče k snídani.

Kde nejraději obědváte, když máte den volna?

Jaroslav Sapík: V klidu doma.

Marek Fichtner: Spíš bych řekl s kým: s manželkou, dcerou a synem. Buď doma nebo někde v restauraci.

Zdeněk Křížek: Pravda je, že nejraději obědvám doma s rodinou. Poslední dobou je to pro mě velice vzácné. Každopádně také rád navštěvuji Babiččinu zahradu v Průhonicích u Prahy.

Marek Raditsch: U mojí mámy. Máme tradici společných nedělních obědů, tak se to snažím co nejvíce dodržovat.

Máte nějaký guilty pleasure pokrm? (Tedy jídlo, které si občas rád dopřáváte, ale hrdý na to zrovna nejste?)

Jaroslav Sapík: Opečenou klobásu ze stánku.

Marek Fichtner: Nevím, jestli je to přímo guilty pleasure, ale potřeboval bych silnější vůli, abych omezil sladké. Protože toho konzumuji opravdu hodně.

Zdeněk Křížek: Určitě je to domácí langoš s kečupem a strouhaným eidamem.

Marek Raditsch: Nic, za co bych se styděl… občas zhřeším a dám si burger nebo něco podobného.

burgers

Existuje na světě recept, na který byste si v kuchyni netroufl? (Ať už z technického, nebo třeba etického důvodu.)

Jaroslav Sapík: Příprava jídla z jedovatých ryb.

Marek Fichtner: Určitě nebudu nikdy v kuchyni připravovat vejce Balut s embryem uvnitř.

Zdeněk Křížek: Za sebe můžu říct, že zatím ne, protože mám rád výzvy a snažím se se vším poprat. Ale momentálně si v hotelu nemůžeme dopřát molekulární kuchyni, na to nejsme bohužel vybaveni.

Marek Raditsch: Zatím jsem na takový nenarazil.

Vaří lepší svíčkovou vaše maminka, nebo vy?

Jaroslav Sapík: Celý život se s maminkou dohadujeme, která svíčková je lepší. Vždy to končí tím, že tak výbornou svíčkovou mě naučila ona.

Marek Fichtner: Jasně, že já! Vlastně ne… ta od maminek je vždycky nejlepší.

Zdeněk Křížek: Oba dva, protože za ta léta, co jsem kuchařem, jsme si zkušenosti o svíčkové předali navzájem.

Marek Raditsch: Já jí vařil asi tak třikrát v životě, ona jistě víckrát… ale samozřejmě já! (smích)

Prozraďte nám jeden fígl, který v kuchyni považujete za svoji tajnou zbraň.

Jaroslav Sapík: Mám své kombinace koření, které nikomu neprozradím.

Marek Fichtner: Třeba konfitování zeleniny nebo brambor v kachním tuku, do měkka s bylinkami a poté ještě opéct na pánvi, pro barvu.

Zdeněk Křížek: Vytříbenost a cit pro chuť. 

Marek Raditsch: Při pečení mas, ryb nebo zeleniny používám přepuštěné máslo, které dodá surovinám jedinečnou chuť.

Nejoblíbenější jídlo z vašeho restauračního menu?

Jaroslav Sapík: Polévka podle rodinného receptu: český račí krém.

Marek Fichtner: Jelení tatarák s červenou řepou a jalovcovou majonézou, selečí ramínko na svatotomášském pivu s dýňovými noky a špičatým zelím.

Zdeněk Křížek: Naše domácí Gyoza s mořskými řasami.

Marek Raditsch: Jahodové cappuccino.

Čím byste byl, kdybyste se nestal kuchařem?

Jaroslav Sapík: Pracoval bych se dřevem, takže řezbář.

Marek Fichtner: Pravděpodobně zahradníkem nebo zootechnikem.

Zdeněk Křížek: Asi záchranářem horské služby.

Marek Raditsch: Architektem.

Kdybyste si mohl vybrat poslední jídlo v životě, co by to bylo?

Jaroslav Sapík: Dal bych si hromadu jumbo krevet a dorazil bych se českou svíčkovou.

Marek Fichtner: Jejda, těch by bylo! Mám rád zvěřinu, mořské plody, ryby, ale jestli to má být opravdu poslední, tak třeba čokoládový fondant.

Zdeněk Křížek: Pořádnou porci hovězího tataráku s topinkami.

Marek Raditsch: Pečená foie gras.

Kdo je kdo?

Jaroslav Sapík

Zkušenosti nasbíral na cestách po Německu, Rakousku, Anglii, Španělsku, Maďarsku, Indii a Singapuru. Spolupracuje s Pražským hradem, připravoval menu pro řadu významných osobností. V roce 1992 si otevřel restauraci U Sapíků ve vesničce Klokočná kousek za Prahou, kam můžete přijít ochutnat něco z jeho umění.

Marek Fichtner

fichtner

Po škole ho lákalo cestovat, a tak strávil sedm let na zaoceánských plavidlech. Na chvíli se také usadil ve známé kodaňské restauraci Noma, která patří mezi deset nejšpičkovějších podniků světa. Dnes vaří v restauraci Augustine.

Zdeněk Křížek

zdenek-krizek

Už jako malý se rád ochomýtal kolem babiččiny kuchyně. Později ho zaujaly asijské chutě, vydal se proto nasát zkušenosti do světa: Malajsie, Kuala Lumpur, Tokio… Autentickou Asii díky němu můžete zažít v restauraci Spices.

Marek Raditsch

Zkušenosti nasbíral ve světových michelinských restauracích. Vařil v Obecním domě, v italské Segafredo i asijské Barock. Kuchtil pro norského krále, monackého prince, Clintonovy nebo Micka Jaggera, Seana Conneryho… Jeho kuchařským domovem je Hergetova Cihelna.